Tlapku na srdce – znát předem povahové a vzhledové predispozice nebo potenciální genetická onemocnění domácích mazlíčků, spalo by se nám, páníčkům, o chlup lépe. Naštěstí tohle všechno už umí o psech, kočkách, hospodářských a jiných zvířatech vyčmuchat laboratoř Dekódovna Lab. Co dalšího vyčte z DNA testů, jaké metody jsou nejpřesnější nebo jaké etické otázky při tom řeší, prozradil v rozhovoru David Kaspřák, zakladatel laboratoře.

Co je Dekódovna Lab a proč vůbec vznikla?

Dekódovna Lab je laboratoř pro analýzu DNA zvířat, rostlin a hub. To znamená, že dekódujeme to, co vás zajímá z genetického kódu domácích mazlíčků, hospodářských zvířat a dalších krásných bytostí přírody. Motivací pro založení laboratoře bylo, že jsem chtěl lidem umožnit, aby se mohli podívat na „cokoliv“ z DNA, ve které je toho napsáno hodně, ale ne každý si to může přečíst.

Jaká byla vaše osobní cesta ke genetice? 

Už od střední školy jsem studoval přírodovědné obory a na univerzitě jsem si jako téma diplomové práce vybral molekulární analýzy u hmyzu. Ne proto, že bych o tom vždycky snil, ale proto, že to bylo zrovna volné téma. :) Takže jsem se k tomu dostal vlastně náhodou. Molekulární biologie mě však chytla natolik, že jsem u ní už zůstal. Prošel jsem několik laboratoří zaměřených na genetiku zvířat i lidí, kde jsem nabíral zkušenosti, a nakonec jsem zjistil, že práce se zvířecí nebo rostlinnou DNA mě baví nejvíce. :-)

Jaké technologie a metody používáte v Dekódovna Lab k dekódování DNA? 

Metody jsou zaměřené převážně na přečtení jednotlivých písmenek genetického kódu. To znamená, že se ze vzorku, například slin, stěru z úst nebo krve či jiné tkáně, vyizoluje molekula DNA. Následně se pomocí metody PCR namnoží požadovaný úsek genu, který nás zajímá. Tento úsek se pak sekvenuje, to znamená, že se v genetickém kódu čte písmenko po písmenku. V počítači se pak toto čtení vyhodnotí a výsledek s vysvětlením se odešle zákazníkovi. U zjišťování pohlaví ptáků na základě DNA (nejčastěji to je u papoušků), se používají jednodušší metody, kdy není potřeba sekvenovat genetický kód. Tady stačí odlišit délku určitých genetických fragmentů, jejichž velikosti jsou specifické pro samce a samici.

Mohl byste vysvětlit, co je to DNA barcoding? 

DNA barcoding je úžasná metoda. Slouží k velmi přesnému zařazení analyzovaného vzorku do druhu. To znamená, když najdete v přírodě něco, co nevíte, co je, tak si to můžete s vysokou přesností nechat určit pomocí DNA bacodingu. Je to založené na přečtení určitého úseku specifického genu a na základě tohoto úseku se identifikuje daný organismus. Nejčastěji se DNA barcoding dělá u hmyzu. Analyzovaný gen je pro každý druh typický. Například všechny vosy obecné jej budou mít víceméně stejný, ale výrazně odlišný od vos útočných.

Celosvětově se plní obsáhlá databáze všech živých organismů, těch známých i těch vědou nově objevených. Cílem DNA barcodingu je rychlá identifikace druhů na základě DNA. Skoro tak rychlá a přesná, jako je pípnutí zboží s čárovým kódem u pokladny. :) DNA barcodingu mohou využít například zahrádkáři či farmáři, kteří bojují s neznámým škůdcem, biologové nebo třeba entomologové pro identifikaci nových nálezů, kurátoři v přírodovědných muzeích pro zařazení správného taxonu anebo jiní sběratelé či nadšení houbaři, kteří si nejsou jistí svými nálezy. 

Jaké konkrétní genetické mutace a onemocnění dokážete odhalit u psů, koček a hospodářských zvířat?

Dá se říct, že se můžeme zaměřit na vše, u čeho se ví, že má vliv nebo může mít vliv na rozvoj daného dědičného onemocnění. Můžeme dekódovat různé části genetického kódu, ale musíme taky vědět, co tam máme hledat a jak ten nález máme interpretovat. Můžeme nalézt i nové, dosud nepoznané mutace, o kterých se neví, jaký mohou mít vliv na výsledný fenotyp, tj. podobu zvířete. Tyto nálezy je pak vhodné archivovat pro případný vědecko-výzkumný rozbor a tím rozšířit znalosti o genetickém kódu zvířat.

Jaké informace mohou majitelé zvířat získat o vzhledových vlastnostech a možném chování jejich mazlíčků z vašich testů? 

U psů, koček, ale třeba i koní jsou známy mutace, respektive lokusy. Tedy místa na DNA, která mají vliv na výslednou barvu srsti. Jiné lokusy nám mohou říct o možném výskytu skvrn a barevných vzorů. Také rozlišujeme lokusy pro délku a typ srsti (dlouhá, krátká, kudrnatá apod.). U psů jsou známy mutace, které ovlivňují tvar ocasu, může být zkrácený či stočený. Tyto lokusy se zjišťují především z chovatelských důvodů. Nově nyní zjišťujeme vzácné genové varianty u plazů, konkrétně u hadů, které mají vliv na jejich speciální zbarvení a vzory na kůži, jenž jsou u chovatelů hadů velmi ceněny. V Dekódovně Lab sledujeme i nejnovější výzkumy zaměřené na mutace, které mohou mít vliv na chování pejsků. Třeba jestli budou bázliví, přátelští, bojácní apod.

Jaké jsou výhody genetického testování hospodářských zvířat pro farmáře? 

Testy mohou odhalit genetické predispozice k určitým onemocněním, což umožňuje prevenci a včasnou léčbu, čímž se snižuje úmrtnost a ztráty. Testování pomáhá udržovat zdravé stádo a snižuje náklady na veterinární péči. Pomocí testování lze řídit chov tak, aby se udržela genetická diverzita, což je klíčové pro dlouhodobé zdraví a odolnost stáda. Lze také zjistit genetickou predispozici pro určité typy mléka, respektive kaseinů jako je například beta kasein a produkce A2 mléka, což má samozřejmě přesah i k lidskému zdraví skrze potravinové intolerance.

Mohl byste uvést příklad z praxe, kdy vaše služby pomohly diagnostikovat genetické onemocnění u domácího mazlíčka?

Nedávno jsme odhalili mutaci, která zapříčiňuje to, že pes s touto mutací může mít sníženou schopnost metabolizovat některé léky. Nazývá se to multi-drug resistance (MDR). To může zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo způsobit těžkou toxickou reakci na léky. Podle mě je zrovna tohle opravdu dobré vědět u pejska včas. 

Jak často doporučujete genetické testování pro domácí mazlíčky a hospodářská zvířata?

Genetické testování na germinální mutace (neboli zárodečné, se kterými se narodí) u psů není potřeba provádět pravidelně, na rozdíl od očkování nebo preventivních prohlídek. Obvykle se genetické testy dělají jednorázově. Často u štěňat nebo například před plánovaným krytím, z důvodu onemocnění nebo právě z důvodu prevence před onemocněním.

Jaké nové oblasti a technologie v genetickém výzkumu vás nejvíce zajímají?

V laboratoři se zaměřujeme na analýzu pomocí Sangerova sekvenování, to je cílená přesná analýza konkrétní kauzální mutace. Zajímáme se však i o nové metody sekvenování, jako je sekvenování nové generace, tzv. NGS, kdy v rámci analýzy jednoho nebo více zvířat získáme výsledek o všech možných mutacích, které nás zajímají. 

Jakým způsobem se Dekódovna Lab podílí na výzkumu a vývoji nových metod v genetické analýze?

Momentálně jsme v začátcích, ale už nyní komunikujeme s některými univerzitami a přírodovědnými muzei. Jsme otevřeni spolupráci v oblasti vědecko výzkumných projektů a rádi bychom nabídli naše přístrojové i personální kapacity k této spolupráci.

Jaké etické otázky jsou spojené s genetickým testováním zvířat a jak se s nimi v Dekódovna Lab vypořádáváte?

Je důležité si uvědomit, že genetické testování by nemělo sloužit pro eliminaci potenciálně geneticky vadných zvířat, ale spíše jako nástroj pro lepší prevenci a léčbu zdravotních problémů. Rovněž by se nemělo striktně vylučovat křížení jedinců s různými mutacemi, aby nedocházelo ke snížení rozmanitosti genofondu v populaci. Chovatelé by neměli zneužívat genetické informace k selekci zvířat podle vzhledu nebo jiných neetických kritérií, což může vést k další degradaci genetické diverzity v populaci.

U nás jsme toho názoru, že každý (i zvířata) jsme takoví, jací jsme, a že genetické testování má hlavně pomáhat zvířatům a zlepšovat jejich zdravotní stav, nikoli je eliminovat kvůli genetickým „vadám“.

Jak vidíte budoucnost genetického testování zvířat a jeho potenciální vliv na chov domácích i hospodářských zvířat? 

Především z hlediska jejich zdraví. Genetické testy umožní včasné odhalení předpokladů k různým nemocem a umožní zavést preventivní opatření, což může významně zlepšit zdraví zvířat. Technologie v molekulární biologii jdou stále dopředu. To znamená, že testy budou stále přesnější a věřím, že i ekonomicky dostupnější pro širší veřejnost. To umožní lepší a častější diagnostiku a prevenci genetických onemocnění.

Jaké jsou vaše osobní ambice a cíle v oblasti genetiky pro následující roky? 

Lidem co nejvíce přiblížit tyto možnosti, možnosti toho, že se mohou podívat na DNA jejich čtyřnohých mazlíčků nebo zvířat, která doma či na farmě mají a chovají. A to jim umožnilo právě ty výše zmíněné důvody, zejména z hlediska zdraví. Rovněž být k dispozici i z hlediska rozkodování genetického kódu rostlin a hub. Chceme neustále sledovat nejnovější studie v této oblasti a také se zaměřit na nejnovější laboratorní technologie, pokud to půjde. Od těch si slibujeme, že nám umožní poskytovat lidem mnohem více genetických dat v kratším čase. Rovněž se rádi zúčastníme výzkumných projektů a pomůžeme tak v objevování nových poznatků o zvířatech a jejich genech.

Co byste doporučil majitelům zvířat, kteří zvažují genetické testování pro své mazlíčky?

Dekódovnu Lab 🙂

TIP: Davida Kaspřáka možná znáte z Instagramu, kde se svými chlupatými herečkami Ashley a Bonnie ukazuje vtipné chvilky ze života páníčků a mazlíčků. 🐶 Jak malá Bonnie poznala, že má její ségra Ashley parazity? Mrkněte ve videu a rovnou přihoďte pastilky PRO-VET Anti-Parasis, které jí pan doktor doporučil.

Autoři článku: David Kaspřák a Lucie Švihálková.

Gastroenteritida neboli zánětlivé stavy trávicí soustavy u psů a koček jsou pro veterináře, dá se říci, každodenním chlebem. Tato infekční nemoc se rozšiřuje zejména na jaře a na podzim a váš chlupatý parťák se pak často nevyhne antibiotické léčbě. Pojďme se podívat, jak takové zánětlivé onemocnění střev i žaludku vzniká, zda mu můžeme zabránit a jak ho správně vyléčit. Poradíme, jak udržovat zdravý trávicí aparát i u citlivých mazlíčků a doporučíme vhodnou dietu. Tak pojďme na to!

Jaké jsou příčiny vzniku zánětu žaludku a střev (gastroenteritidy)? 

Z možných příčin je nutné zdůraznit například parazitární infekce, pozření zkažených potravin (velmi častý „nájezd“ do odpadkového koše a pozření všeho možného), změny ve střevní mikroflóře, změna potravy, alergeny v potravě. Z těch dalších problémů, které mohou být příčinou podobných příznaků, jsou to také onkologické procesy, genetické poruchy nebo akutní neprůchodnosti střev.

 TIP: Je váš pejsek tak trochu chodící popelnice? Mějte pro každé případy po ruce přírodní pastilky De-Toxin PRO-VET, které chlupáčovi uleví při střevních potížích nebo otravě jídlem či jinými toxiny. Anebo si rovnou pořiďte kompletně vybavenou psí lékárničku, kde kromě De-Toxinu najdete zásobu tabletek na stres, bolavé zoubky a jiné neduhy.

Gastritida, enteritida, kolitida a gastroenteritida: Jaký je rozdíl?

V případě, že pes či kočka „pouze“ zvrací a infekce nepostihla střevní sliznici, označuje se onemocnění jako „gastritida“. V případě, postižení střev a výskytu průjmu (bez zvracení), tento stav označujeme jako „enteritida“. V případě výskytu hlenu ve stolici je velice pravděpodobné, že je podrážděné tlusté střevo – v tomto případě mluvíme o takzvané „kolitidě“.  Souhrn všech příznaků označujeme komplexně právě jako „gastroenteritidu“. 

A víte proč, jen tak pro zajímavost? Vše je odvozeno od latinského pojmenování orgánů:

• Střevo – enteron → enteritida – zánět střev
• Žaludek – gaster → gastritida – zánět žaludku 

Jak poznám, že má pes gastroenteritidu?

Mezi běžné příznaky patří průjem akutního rázu nebo chronický (cyklicky se opakující). Stolice může být různé konzistence, od kašovité přes vodnatou, a může mít několik příměsí, jako je hlen či krev. 

Dále se vyskytuje u psů i koček zvracení (také může být přítomna krev, v tom případě jsou zvratky v nádechu do růžových odstínů). Velmi častá je zvýšená plynatost střev i žaludku. Bolesti abdomenu (části trupu pod hrudníkem), které jsou dobře patrné při nahrbeném postoji čtyřnohého zvířecího parťáka. Nechutenství a odmítání potravy je doprovodným příznakem, který by se po zaléčení měl do pár hodin až dní srovnat do normálu.

Jakou mají záněty trávicího traktu prognózu? Hrozí nějaké komplikace?

Většinou jsou tyto infekční stavy dobře řešitelné, ale pouze v případě, že jste svědomitý majitel a nenecháte svého miláčka trápit doma několik dní, než s ním navštívíte veterinární ordinaci. Čím dříve, se tyto stavy léčí, tím lepší je prognóza a rychlejší rekonvalescence.

„Někteří majitelé jsou důslední a opravdu navštíví veterinu ihned při prvním příznaku zvracení či průjmu. Tyto stavy mají rychlou odezvu na léčbu a velmi pravděpodobně se takovýto pacient do 2–3 dnů zotaví bez újmy na zdraví. V takových případech neočekáváme žádné komplikace.“
Veronika Bejvl, veterinární sestra 

V opačném případě zvíře trpící několikadenním profúzním průjmem a zvracením i s příměsí krve, je dehydratované a jeho návrat do normálního fungování potrvá o několik dní déle. V těžších případech, kdy je zvíře unavené až apatické a nechce přijímat potravu, je na místě hospitalizace a kontinuální infuzní terapie s podáváním adekvátních léků.

Jak se tyto záněty léčí? Zvládneme léčbu doma?

Ve většině případů se aplikují léky na zklidnění zažívání, překyselení žaludku a proti zvracení. V prvních dnech je nutné tyto léky aplikovat injekčně, protože v podrážděném žaludku by neudělaly svoji službu a dost pravděpodobně by je zvíře vyzvracelo. Na tabletky se přechází až v momentě, kdy zvíře začne přijímat potravu a přestane zvracet. 

V případě lehčí formy může léčba proběhnout bez podání antibiotik, ale většinou se bez nich opravdu neobejdeme. Velmi vhodné je podávání kvalitních probiotik již během antibiotické léčby. Doporučuje se probiotika podávat i 7–14 dní po dobrání antibiotik, zvláště u citlivých pacientů. 

Léčba se vždy zahajuje u veterinárního lékaře, a následně pokračujete doma sami, ideálně gastrointestinální dietou a následným podávání léků. 

Naše „tlapkové“ doporučení

V případě problémů s trávením nebo akutních průjmů by měl váš mazlíček dostávat do bříška speciálně upravenou dietní stravu. Doporučujeme sáhnout po veterinárních granulích Intestinal od PRO-VET – pro psy nebo pro kočky. Jsou vhodné pro dlouhodobé užívání, obsahují probiotika i prebiotika, vysoce kvalitní a snadno stravitelné bílkoviny a důležité vitamíny a živiny. Zotavují tak střevní sliznici a nedráždí zažívaní.

Pokud chcete svému domácímu mazlíčkovi přidávat probiotika zvlášť (jejich předávkování hrozí jen ve výjimečných případech a při několikanásobném překročení dávkování), můžete sáhnout po preparátu Probican pasta nebo Fortiflora. 

V případech, že si nejste jistí, zda za špatným zažíváním není třeba toxický problém, můžete vyzkoušet náš PRO-VET De-toxin 135 g, pastilky, které fungují jako živočišné uhlí a urychlují vylučování toxických látek z těla a zabraňují jejich vstřebávání. 

 TIP na čtení pro starostlivé páníčky: Váháte, kdy se svým pejskem raději rovnou vyrazit na veterinu a co naopak levou zadní tlapkou ošetříte sami doma? Mrkněte na článek od veterinární sestry Veroniky Bejvl.

Autorky článku: Veronika Bejvl , Lucie Vostřelová. 

Čeká vás první krytí fenky a nejste si jistí, zda vše klapne tak, jak má? Obavy stranou – sepsali jsme pro vás článek, ve kterém se dozvíte všechny potřebné informace k prvnímu krytí, ke stanovení vhodné doby k páření a důležité informace k výživě březí feny. Prozradíme vám, jak poznáte, že začíná říje u feny, jak je toto období dlouhé a kdy je nejvhodnější doba k absolvování prvního ultrazvuku u veterináře.

Pojďme ale pěkně popořádku – od úplného začátku.

Fyziologie říje feny a zjištění vhodné doby ke krytí

Základem pro úspěšné krytí je stanovení té nejlepší doby, kdy dochází k ovulaci. U každé feny probíhá reprodukční cyklus odlišně, avšak většina plemen hárá jednou až dvakrát do roka. Tedy ve většině případů na jaře a na podzim. 

To, že nastala ta správná doba, můžeme zjistit u fenky několika způsoby:

• pozorujeme přesný začátek říje od prvních dnů – zpravidla je to 13–20 dní v průměru,
• všímáme si příznaků souvisejících s říjí – kdy je fena svolná k páření (nastavování, ocas na stranu, zájem o psy),
• sledujeme změnu výtoku – z čistě krvavého se mění na světlý,
• laboratorní cytologické vyšetření – to je samozřejmě přesnější metoda než pozorování feny. Ve veterinární praxi jsou laboratorní metody hojně využívané, zkušený chovatel totiž nechce propásnout tu „zlatou“ chvíli. Doporučujeme si zjistit veterinární pracoviště, kde jsou schopni udělat toto vyšetření ihned, na počkání a ideálně i během víkendu, protože reprodukce nečeká :),
• stanovení hladiny progesteronu – zjišťuje se z krve (ideálně ráno, nalačno) a výsledek určí, v jaké fázi cyklu se fena nachází – respektive, kdy ovuluje. K zabřeznutí je potřeba správně určit vrchol ovulace, kdy dojde k vyplavení vajíčka, aby mohlo být spermií oplodněné. 

Hladina hormonu je stanovena nejčastěji v jednotkách ng/mL („nanogramy“), kdy hodnota ovulace se pohybuje kolem 5-6 ng/mL. Pokud jsou hodnoty přes 15–20 ng/mL, dá se považovat ovulace za „propásnutou“. Pokud jsou naopak hodnoty nízké, okolo 0,8–2 ng/mL, je nutné vyšetření za 2–3 dny zopakovat a k ovulačním hodnotám se teprve „propracovat“. Některé mladé fenky mohou mít první fázi říje opravdu dlouhou, a tak je nutné chodit na kontrolní odběry častěji. 

Jak na správné krytí psů?

Obecně platí, že je lepší vozit fenu za psem a krytí do 48 hodin opakovat (nechat fenu překrýt), aby byla vyšší šance zabřeznutí.

Když fena cestuje za psem, pes je v domácím prostředí, cítí se bezpečně a věnuje se tak pouze feně. Je důležité sledovat, jak fena na psa reaguje, protože pokud není vhodně stanovená doba ke krytí, mohou se líbánky strhnout v pěkné drama. Feny jsou někdy protivné a nechtějí si k sobě psa blíže pustit.

Pokud pes kryje poprvé, zkušený chovatel mu může pomoci. Někteří samci snesou, aby se jim "pomohlo" do feny proniknout, a některé to naopak odradí a sami poté odcházejí. Lze obecně říci, že pokud nedojde ke spojení přibližně do 3 hodin od příjezdu feny ke psovi, klesá výrazně možnost úspěšného krytí. V případě úspěšného svázání je vhodné obě zvířata uklidňovat a udržovat je v klidu, rozhodně je nenechávejte bez dozoru. Samotné svázání může trvat 20–30 minut, takže by si mohli oba hafani ublížit. S vyplněním krycích listů vám poradí samotný poradce chovu.

První kroky s březí fenkou

Při úspěšně načasovaném krytí je vysoká pravděpodobnost, že fena zabřezne. Můžete na ní pozorovat příznaky jako zvýšená chuť k jídlu a přibírání na váze, ale také nemusíte zpozorovat vůbec nic. 

Po potvrzení březosti, kterou je vhodné provádět mezi 25.–28. dnem po nakrytí, je nutné začít fence věnovat trošku více pozornosti v rámci výživy a prevence. Je důležité zajistit březí feně a jejím nenarozeným štěňatům ty nejlepší podmínky. Kromě toho, že jí doma vytvoříte bezpečné a pohodlné prostředí k porodu, byste jí měli také poskytnout odpovídající nutriční péči, která podpoří zdraví její a jejích štěňátek, která jsou na kvalitní stravě závislá. 

Krmení březí feny má své zásady

Výživa přizpůsobená potřebám březí feny má významný dopad na zdraví a kondici štěňat, proto je nutné dodržet některé zásady.

Zhruba v pátém týdnu březosti dochází k potřebě navýšení příjmu energie až o 10 % každý následující týden. V těchto týdnech (klidně i od 4. týdne březosti) je vhodné přejít na krmivo určené pro rostoucí štěňata či březí a kojící feny. Do té doby krmte, jak jste zvyklí. Jen si pohlídejte obsah bílkovin, který by se měl pohybovat okolo 26 %. Od 5. týdne navyšujte podíl kvalitních bílkovin v krmivu na 30 %.

TIP: Doporučujeme superprémiové krmivo Kennels' Favourite Adult dog, které je vhodné i pro březí a kojící fenky. Bohatou výživu dodají fenky svým nenarozeným štěňátkům také v granulích Puppy&Junior – pro malá a střední plemena, velká a obří nebo naopak velmi malá plemena.

Jak zvýšit krmnou dávku březí feně?

Krmná dávka na konci březosti by se měla navýšit o 25–50 % na den, oproti normální dávce dospělé zdravé nebřezí feny. Takže například fenka s váhou 15 kg by měla před porodem vážit něco mezi 17–19 kg. 

Je vhodné rozdělit krmnou dávku do více porcí po menším množství. Optimální je krmit 2–3x denně zpočátku, poté od 45.–50. dne je vhodné četnost krmení ještě rozšířit – klidně až 5 dávek denně. Je to z důvodu snížené kapacity trávicího systému kvůli rostoucí děloze. Mohlo by totiž docházet ke  zvracení bezprostředně po jídle. Krmivo by mělo být lehce stravitelné.

Pokud máte kvalitní granule (což většina svědomitých majitelů rozhodně má), tak není potřeba doplňovat žádné další doplňky stravy. Hlavně ne vápník… hned si prozradíme proč! Když už chcete doplňovat minerály, vždy ve vyváženém poměru, který vám doporučí veterinární lékař. 

Energeticky příliš bohatá krmná dávka naopak může způsobit nadměrný růst plodů, což by mohlo způsobit potíže během porodu a zvýšit pravděpodobnost císařského řezu.

Nikdy zbytečně nesuplementujte samotný vápník! Kvalitní strava je základ…

Slyšeli jste o poporodní eklampsii? Takzvané odvápnění organismu po pravidelném doplňování vápníku? Že je to paradox? Bohužel není… A teď si vysvětlíme proč:

Pokud fena dostává před porodem vápník navíc, tělo si zvyká na trvalý přísun tohoto důležitého minerálu, začne se trošku „flákat“ a přestane si vápník mobilizovat z kostí. A to je problém, protože jinak si tělo metabolismus vápníku řídí samo, a celkem úspěšně. Pokud tento proces narušíme nadměrným příjmem, dojde pak k akutnímu odbourání a náhlému odvápnění feny (protože si tělo vápník samo nenashromáždí), což je životu ohrožující stav, který potřebuje urychlený veterinární zásah, jinak může fena do pár hodin uhynout.

Eklampsie se rozvíjí nejčastěji bezprostředně po porodu, ale příznaky mohou propuknout o pár hodin až dní déle. Laktací se ztrácí hodně vápníku v mléce, takže ztráty vápníku z těla mohou být vysoké a nástup příznaků celkem rychlý (zejména u miniaturních a malých plemen). Vrh pěti krysaříků představuje přibližně 20 % hmotnosti feny, zatímco vrh pěti štěňat velkých plemen pouze 5–7 %. Fena malého plemene musí tedy pro tvorbu a výživu svých mláďat vynaložit zhruba 3–4x více látek než fena velkého plemene. Totéž platí i pro tvorbu a výdej mléka. Proto jsou k rychlému vyplavení vápníku náchylnější miniaturní a malá plemena psů. 

Autorky článku: Veronika Bejvl a Lucie Vostřelová 

Tým Kennels´Favourite na 24hod jízdě

Ve dnech 21.7. - 22. 7. 2023 se v Letovicích uskutečnil vytrvalostní cyklistický závod Letovická 24h, jako součást charitativní sportovní výzvy Kolo pro Adama. Díky letité spolupráci SK-ČSV & spol. a Kolo pro Adama se vedle tohoto závodu uskutečnila 24hodinová štafeta trochu jiného ražení. Týmy ve složení pes, musher a doprovod mezi sebe vzali děti s handicapem. Naši tahouni byli u toho. Noční etapy ovládla Monika Mundilová se svojí partou „huskounů“   a přes den jezdili Markéta a Ondra s vlčím motorem Ralfem. Jak to asi všechno probíhalo a dopadlo? Svoje nadšení a radost sdílí Markéta. 

Průběh trati

Pro psí posádky byla jiná trať než pro oficiální závodníky Letovické 24h. Start byl ze stejného místa, a to z fotbalového hřiště v Letovicích, ale po chvilce jsme z asfaltové silnice uhnuli do lesíka a tam začalo pravé dobrodružství, jak pro mushery, tak pro děti. Po zdolání stoupání do kopce, byla dobrodružná cesta dolů. Lesní cestu plnou kořenů střídal štěrk nebo klasická ,,polňačka“. Na závěr trasy jsme si všichni odpočinuli na rovné cyklostezce, která byla opravdu za odměnu. Ta vedla zpět do základního tábora.

Markéta, Ondra  a Ralf na trati 

Pro úvod bych ráda řekla, že jsem měla velké obavy z toho, co nás čeká. Sice jsme se s Ralfem už podobné akce zúčastnili, ale ne za přítomnosti dětí. Poprvé jsme měli táhnout handbike, poprvé jsme měli sebou doprovod a poprvé jsem musela věřit psovi na 100%.

Nejdříve jsme na trasu vyráželi kolem půlnoci, v tu hodinu se vydal pokyn, že děti se k nám přidají opět až ráno. Pro první jízdu tak trochu úleva, uf, uf.  Měli jsme možnost vyzkoušet trasu, terén a reakce Ralfa na překážky kolem (cizí psi, cyklisté apod.). Noční zdolávání kopce byla celkem hračka. Po dešti bylo krásně chladno a Ralfík neměl problém jít v tempu dopředu. Celkově naše noční jízda byla spíše krásná projížďka lesíkem.

Ráno došlo na lámání chleba. K našemu týmu se přidal statečný chlapeček Davídek. S nadšením se seznámil s celou posádkou a bylo vidět, jak se na jízdu těší. A tak jsme jeli. Za mě má ten malý borec palec nahoru. Celou cestu si s námi povídal a skvěle se popral s řízením handbiku. Když jsme zdárně dorazili do cíle, měl Davídek úsměv od ucha k uchu. Pro náš tým nejkrásnější odměna na světě., ♥ když takovému malému človíčkovi můžete udělat radost.

Na odpolední jízdu se k nám přidal Dominik. Jako zkušený jezdec se hned opřel do „pedálů“ a projížďka s ním nám krásně uplynula. Na konci jsme se dočkali stejné odměny ve formě spokojeného pasažéra s úsměvem na tváři.

Naše parta nadšenců 

Pár slov závěrem....

Myslím, že mohu mluvit za celý tým. Akci jsme si užili na 100%. Pro Ondru to byla úplně první zkušenost co se týká jízdy se psem a ještě v takovémto měřítku, jako je 24hodinová štafeta. K mému velkému překvapení se do toho zakousl a i když 15let na kole neseděl, odjel všechny 3 etapy s prstem v nose. O Ralfíkovi tolik psát asi nemusím. Je to veliký tahoun a jde do všeho, co si na něj panička vymyslí. Hlavně když je kvalitně nakrmen, jak jinak než granulkama pro sporťáky, zvládne cokoliv. 

Oběma chlapcům patří velké díky. V nejhorší chvíli mne podrželi a svědomitě odtahali Davídka s Dominikem bez jakéhokoliv problému. Jsme rádi, že jsme se mohli stát součástí takového projektu. Přispět kilometry, udělat radost a strávit čas s lidmi, kteří mají srdíčko♥ na správném místě.

Letovická 24 je parta přátel jako je Monika a její polární express 

Moniky tým se ujal dvou nočních etap, jednak kvůli tomu, že její „huskouni“ mají pořád Šediváčkovský kožíšek a přes den by jim bylo příliš velké horko, ale taky kvůli tomu, že Monča měla zdravotní problémy. U takovéto akce musí jít vlastní bolístky stranou, a tak Monika se i přes všechny překážky rozhodla přijet a odjet alespoň něco. Na první štafetu si vzala pasažérku Markétku. Markétka je malá, velice akční, usměvavá holčička. Je jí devět let. Jako deseti měsíčnímu miminku jí diagnostikovali rakovinu, a tak bohužel přišla o pravou nožku. Celou cestu s námi jela její maminka, která vyprávěla, jak Markétka lyžuje, chodí na balet a vlastně nic pro ni není překážkou. Je to hrdinka a my zíráme s otevřenou pusou! Markétka velice rychle pochopila co znamená „DŽÍ“ a „HOOO“ ,  a tak Monika byla chvílemi na trati zbytečná. Pejskové ji poslouchali, jako by s ní běhali celý život. Celou trasu s Monikou jako doprovod absolvoval Míra, a i díky němu jsme si celá parta užili hodně legrace. Atíček s Capri šli spinkat a na scénu přišel Arlo a premiéru měla mladá posila týmu Balinka. Tentokrát neměli malého sportovce, protože to bylo cca ve 3 ráno, a tak se na trasu vydali Monika a Kristýna. Cesta byla mnohem rychlejší, hezky se holky projely až na chvíle, kdy Monču tradičně bolelo koleno. Bez leteckého dne by to prostě nešlo. Návrat se konal se svítáním, trochu spánku a mazlící chvíle s Atrey, Arlo, Arwenkou, Balinkou a Capri. Děti za nimi chodily, drbkaly je, česaly a fotily se s nimi. Pejsci snědli asi kilo pamlsků a tím pádem byli všichni naprosto spokojení. Monča to má stejně jako já, je ráda, že může poznat partu kolem ČSV a spol. ,Pavla Kohouta a mnoho dalších skvělých lidí, díky kterým má možnost posouvat svoje hranice. Každá akce s nimi má dalekosáhlý přesah a to je víc než tisíc medailí! Vzkaz od Monči. „Děkujeme Vám♥ kamarádi. Je nám ctí.“ 

Autorky článku: Markéta Jakubcová a Monika Mundilová. 

Fotogalerie akce. Kristýna Čermáková.