Ze života veteriny

3.1.2023

Veterinární sestra Veronika Bejvl:

Z náhodné návštěvy veteriny vášeň na celý život

banner_BEJVL_1160x441-02_1

„Mohla bych se v úterý přijít na hodinku podívat, jak to u vás chodí?“ ptala se tenkrát deváťačka Veronika na veterině, kam donesla zachráněné nalezené kotě. A budoucnost byla zpečetěná – z jedné hodiny se staly roky a vášeň na celý život. Přečtěte si, co dělá veterinární sestra Veronika ve volném čase kromě garantování odborných článků na našem blogu.

Stát se veterinární sestrou byl životní sen

Jako malá chtěla být doktorkou, nakonec se vydala cestou veterinární sestřičky. Věděla, že chce pracovat se zvířaty, a tak vystudovala Střední odbornou školu veterinární v Hradci Králové. Ve studiích pokračovala na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, a přestože školu nedokončila, držela se ve veterinárních kolejích dál.

Ještě s „čerstvými“ znalostmi ze školy nastoupila na kliniku v Hradci Králové, kde působila dva roky jako veterinární asistentka a hlavní recepční. Během sbírání praktických i teoretických dovedností zde vedla psí školku, kde se zaměřila zejména na socializaci a výchovu štěňat. Dnes Veronika působí na veterině v Kolíně jako sálová a ambulantní sestra

316440104_810595610016128_5987102771881565637_n

V italském Rende objevila úplně jinou veterinární praxi

Ještě na střední škole využila příležitosti vyjet na stáž do italského města Rende. „Tam jsem poznala italskou praxi, která je zcela odlišná od té naší, a byla jsem svědkem několika kuriózních případů,“ říká sestřička Veronika. „Největší šok pro mě byl, když jsme na hospitalizaci objevili 10 kotců plných psů s parvovirozou. Tu v Česku u psů jen tak nevidíte, ale tam to bylo na denním pořádku. Na očkování a prevenci se tam neklade důraz,“ upřesňuje, „ale na druhou stranu musím říct, že přístup veterinářů k praktikantům je tam skvělý. Mohli jsme asistovat u operací a odebírat krev, přestože jsme ještě nebyli po maturitě. V Česku se praktikanti dostanou maximálně k úklidu,“ dodává veterinární sestřička.

Kromě toho se Veronika v oblasti veteriny vzdělává na webinářích, konferencích a odborných programech pro sestry. Zaměřila se třeba na témata jako gynekologie a porodnictví v praxi malých zvířat, péče o urgentního pacienta, rehabilitace zvířat, neurologický pacient, infekční nemoci a zoonózy u zvířat a další.

Jóga, kokoterapie a západy slunce jsou nejlepší relax

Kontakt se zvířátky pro ni nekončí po pracovní době. Chovala totiž mainské mývalí kočky nebo třeba chameleony. A co dalšího dělá veterinární sestra ve volném čase?

„Miluji procházky v přírodě a západy slunce. Volné chvíle věnuji hlavně rodině, vaření, pečení, józe a cestování. Dala jsem se na chov drůůbeže. Propadla jsem totiž ,,kokoterapii", a je to fakt skvělej relax. Místo letní dovolené jsem zainvestovala do pořádného kurníku z masivu. Chovám hedvábničky a klasické hybridky a baví mě různé barevné rázy. Mám šílenou radost z barevných skořápek na vejcích, když se povedou. Chovám i indické běžce, mám jich 5, jen pro radost a jsou to fakt lásky! dodává Veronika Bejvl.

Motiv (17)