O jednu velkou zvířecí partu pečuje doma, ta druhá na ni čeká každý den v kamenné prodejně našeho zverimexu Granule Jehlička. Jakou otázku Markétě Jakubcové dává každé ráno papoušek Ara Kryštof, jaká byla její cesta až do naší zvířecí říše a o jaké chlupáče pečuje doma? Mrkněte se, co nám na sebe milovnice zvířat prozradila.
Jsem milovnice zvířat s hodnosti vraníka, tedy vlka
Markéta Jakubcová s námi píše příběh kamenného zverimexu od roku 2022. Jak sama ráda říká, je milovnicí zvířat hodnosti vraníka, tedy vlka. „Není to pro mě jen obyčejná pohádková fráze Ondřeje Vetchého, ale slovní hříčka spojená s mým životem. Doma mě totiž vždycky čekají dva koně a páreček československých vlčáků. Baron, Arbi, Dísy a Ralf jsou mému srdci nejblíže, ale život na vesnici si žádá větší zvířecí partu. Proto máme doma králíky, morčata, kočky a další chlupáče,“ říká Markéta.
Se zvířecími kolegy je největší sranda
Mohlo by se zdát, že práce za pultem je nuda, ale za dveřmi našeho zverimexu je veselo každý den – hlavně díky chlupatým, okřídleným a šupinatým kolegům. „Sem tam má člověk na rameni senegalského papouška Pepištu, za rohem volá Žakynka ‚Ahoj!' a z voliéry na vás koulí očka nejstarší kamarád Kryštof (Ara ararauna) s otázkou ‚Máš oříšek?'“ popisuje Markéta práci v kamenné prodejně, která svojí úžasnou atmosférou láká každý den desítky malých i velkých návštěvníků.
Ze střední školy rovnou do zvířecí praxe
Když přišla otázka, na jakou střední školu se vydat, Markéta měla jasno. „Nemohla jsem jinam než na SOŠ veterinární v Hradci Králové. Hned potom jsem naskočila do praxe. Oběhla jsem si kolečko v oboru zemědělství a chovu exotických zvířat v zoologické zahradě. No, a pak se objevila příležitost stát se součástí lidské smečky v Granule-eshop.cz, a tak už byla ruka v rukávě,“ popisuje prodavačka svoji pracovní cestu, na které ji vždycky provázela zvířata.
Lásku ke zvířatům v sobě chovám od kolébky
Začalo to osmákem a skončilo u koně. Zatím. „Slona už mi máma s tátou nedovolili,“ směje se Markéta. Dneska pečuje hlavně o své koně a československé vlčáky. Jak sama říká, tak krásné a chytré zvíře člověka donutí nesedět doma a něco s hafany dělat. Zkoušela se věnovat výcviku poslušnosti, stop a obran. „Bylo to marné, Dísy ve třech letech usoudila, že je moc chytrá na to, aby nosila aport víc než jednou. A pro Ralfíka je ponižující zůstat ležet přes 2 minuty na povel ‚zůstaň'. Říkala jsem si, že má kariéra pejskaře končí, ale nechtěla jsem to jen tak vzdát. Takže jsme přesedlali na canicross, kde moji psi skvěle vybijou nahromaděnou energii. Navíc jsme teď objevili koloběžky a mushing. Tam nás čeká ještě dlouhá cesta a hodně učení, ale jak já říkám: Malý je ten, kdo má malý cíl,“ uzavírá Markéta Jakubcová.
Autorky článku: Markéta Jakubcová a Lucie Vostřelová.